Vliv hudební zkušenosti na akustickou senzitivitu

Marek Franěk

1. Úvod

Běžně dostupné technické prostředky umožňují příslušníkům naší kultury nadužívat hudbu. Po většinu doby existence kulturní společnosti byl člověk, který chtěl slyšet hudbu, nucen spoléhat na živý hudební výkon. Je tedy pochopitelné, že za této situace mohla být hudba svými posluchači jen velmi těžko nadužívána. Situace se však zásadně mění v okamžiku, kdy začínají být široké veřejnosti dosažitelné technické prostředky umožňující zaznamenávat a reprodukovat živou hudbu.

Nadužívání hudby s sebou nese rovněž problém nedobrovolného poslechu hudby. Průmyslová revoluce přinesla obyvatelům industrializovaných oblastí hluk vytvářený dopravou a průmyslovou činností. Postindustriální společnost k této hlukové zátěži ještě dodala výrazné zvýšení hluku, který vzniká jako vedlejší produkt různých aktivit komunity, z větší míry zábavních. Jedná se zejména o reprodukovanou a elektronicky zesilovanou hudbu (”akustický smog”, viz např. Poledňák, 1998).

Je známo, že zatímco určitá kategorie lidí si stěžuje na nedobrovolný poslech hlučné hudby ve svém okolí (obchody, restaurace, sousedé), jiným podobné akustické podněty vůbec nevadí. V reakcích na nedobrovolně slyšenou hudbu nemusí hrát roli jen hudební preference, někdy prostě nechceme nedobrovolně slyšet to, co bychom si za jiné situace třeba rádi poslechli. Citlivost k nedobrovolně poslouchané hudbě velmi pravděpodobně souvisí s vlastností, kterou psychoakustikové nazývají citlivost na hluk. Citlivost na hluk bývá definována jako vnitřní stav, který zvyšuje stupeň reaktivity na hluk obecně (Job, 1999). Jedná se o stabilní osobnostní rys, který se vyznačuje určitými postoji k širokému rozmezí hluků z okolního prostředí. Je všeobecně známo, že lidé se ve své citlivosti na hluk liší. Citlivost na hluk můžeme tedy chápat jako psychoakustický osobnostní konstrukt. Jak upozorňuje Reason (1972), pro jedince, kteří jsou citlivější na hluk, přináší okolní prostředí více podnětů, je tím tedy i zajímavější, ale zároveň je i hlučnější a nepříjemnější, než pro méně vnímavější lidi. Rozdíly v citlivosti na hluk závisí na několika faktorech, z nichž některé nejsou stále ještě zcela objasněny. Předpokládá se, že se jedná zejména o následující faktory:

(1) V prvé řadě citlivost na hluk ovlivňují vrozené, stabilní osobnostní rysy. Již tradičně se soudí, že introverze je oproti extraverzi spojena s větší citlivostí na hluk (např. Geen, 1984).

(2) Objevily se pokusy hledat vztah mezi senzitivitou na hluk a dokonalostí funkce sluchového orgánu. Existoval předpoklad, že osoby, které mají nižší diskriminační prahy, jsou také citlivější k hluku (Job, 1999). Pro tuto hypotézu však není v současné době dostatek empirických důkazů.

(3) Soudí se proto, že citlivost na hluk odráží spíše postojové a hodnotící komponenty reakce na hluk, než smyslovou predispozici (Ellermeier, Eigenstetter a Zimmer, 2001).

Psychoakustický osobnostní konstrukt ”citlivost na hluk” popisuje reakci na určité druhy zvuků, avšak nezahrnuje reakce na hudbu, která je dnes velmi důležitou složkou akustického prostředí každého člověka. Na druhé straně se však hudební psychologie, resp. hudební ekologie, příliš nezabývá souvislostí mezi reakcí na zvukovou kulisu i nedobrovolně poslouchanou hudbu a akustickým vnímáním obecně, včetně citlivosti na hluk (výjimkou je např. studie Čenčíkové, 1998). Našim cílem je proto propojit obě tyto oblasti, které spolu podle našeho názoru pevně souvisí. Proto namísto pojmu ”citlivost na hluk” používáme termín ”akustická senzitivita”, který zahrnuje citlivost na širokou škálu hluků a zvuků, včetně hudby či akustických projevů lidské komunikace.

Jedním z faktorů, jehož vliv na akustickou senzitivitu není zcela objasněn, je stupeň hlukového zatížení z minulosti. Je tedy otázkou, zda v případě, kdy byl jedinec v minulosti vystavován působení hluku, se stává k hluku citlivější, nebo se naopak na něj adaptuje. Z hlediska našeho zájmu se jedná o to, zda člověk, který byl v dětství obklopen neustále zaznívající zvukovou kulisou a žil v poměrně hlučném prostředí, bude v dospělosti více citlivý na různé hluky a zvuky, nebo u něj tato zkušenost akustickou senzitivitu naopak sníží.

Psychoakustikové předpokládali, že stupeň vystavení hluku v minulosti souvisí s aktuální reakcí na hluk (nálada rozmrzelosti, angl. annoyance), nikoli však s vlastní citlivostí na hluk jakožto osobnostní charakteristikou (např. Job, 1988). Nedávná studie zabývající se problematikou letištního hluku, shrnující data přibližně 10 000 osob (Miedema a Vos, 2003), však ukázala, že existuje dosti slabá pozitivní korelace mezi citlivostí na hluk a stupněm vystavení hluku v minulosti. Jedinci, kteří byli více vystaveni hluku, mají vyšší stupeň citlivosti na hluk. Je však nutné připomenout, že tato zjištění se týkají citlivosti na hluk vytvářený dopravou nebo výrobou a pocházejí často z výzkumů prováděných v extrémně hlučných prostředích (například v blízkosti letiště). Náš předpoklad je však opačný. Soudíme, že u člověka, který vyrůstal v poměrně hlučném prostředí (hluk z ulice, neustále zaznívající zvuková kulisa a pod.), dochází pomocí adaptačních mechanismů ke snížení akustické citlivosti. A naopak lidé, kteří vyrůstali v tichém prostředí, jsou akusticky citlivější.

Rovněž předpokládáme, že i vztah k hudbě by měl mít dosti silnou souvislost s akustickou senzitivitou vzhledem k tomu, že hudba je v našem akustickém prostředí zastoupena velmi významně. Navíc hudební činnost - jak pasivní, tak aktivní - vyžaduje vytváření značné citlivosti k drobným rozdílům ve výškách, délkách, témbrech a hlasitostech zvuků. Přestože hudba je jednou z dosti důležitých složek našeho akustického prostředí, nebylo zatím zkoumáno, jak souvisí např. hudební zkušenost, stupeň hudební aktivity či hudební preference s citlivostí na hluk.

Cílem předkládaného výzkumu bylo zkoumat faktory, které ovlivňují stupeň akustické senzitivity. Nejprve jsme hledali, jak souvisí akustická senzitivita s osobnostními rysy podle klasického Eysenckova modelu osobnosti (extraverze/introverze a emocionální stabilita/labilita - neuroticismus). V další analýze jsme se zaměřili na souvislost s akustickým prostředím dětství a dospívání (život v tichém prostředí, nadužívání hudby v rodině - stálá zvuková kulisa). Dále nás zajímal vliv stupně hudební aktivity a posluchačských zvyklostí (vztah k používání zvukové kulisy).[1]

2. Výzkum

Respondentům byl předkládán dotazník. Hlavní část dotazníku tvořily otázky týkající se citlivosti na různé typy hluků, názory na škodlivost hluku a nadměrný poslech hudby, dále pak otázky sledující hudební zkušenost, hudební aktivitu, hudební preferenci, posluchačské zvyklosti a podobu hudebního a akustického prostředí dětství. Dotazník byl doplněn demografickými údaji.

Respondentům byl rovněž předkládán Eysenckův osobnostní dotazník formy B ve verzi restandardizované pro českou a slovenskou populaci (Vonkomer, Miglierini,1979). Dotazník charakterizuje osobnost pomocí dvou rysů - extraverze/introverze a nestabilita/stabilita, čili neuroticismus.

2.1. Testované osoby

Výzkum byl proveden v roce 2003 se studenty Univerzity Hradec Králové. Vzorek zahrnoval studenty humanitních, společenskovědních, přírodovědných i technických oborů (n = 146). Žádný z respondentů nestudoval hudbu jako svůj hlavní předmět. Výzkumu se zúčastnilo 67 mužů a 79 žen. Průměrný věk byl 22,2 roku, věkové rozmezí vzorku bylo od 19 do 28 let. Z obcí do 5 000 obyvatel se účastnilo 45 respondentů, z obcí do 10 000 obyvatel 28 respondentů, z obcí do 50 000 obyvatel 36 respondentů, z obcí do 100 000 obyvatel 18 respondentů a z obcí nad 100 000 obyvatel 19 respondentů.

2.2. Dotazník

Pro měření citlivosti na hluk se velmi často používá psychometrický test vytvořený Weinsteinem (1978). Vzhledem k tomu, že předmětem našeho zájmu byl vztah citlivosti na hluk a hudební zkušenosti, byl tento test určitým způsobem modifikován. Jistou modifikaci si vyžádala i skutečnost, že od doby vzniku testu se objevily nové zdroje hluku.

Dotazník se skládal z řady výroků, případně otázek. Respondenti měli označit na pětistupňové číselné Likertovské škále (určitě ne 1 .... určitě ano 5) svůj stupeň souhlasu nebo nesouhlasu s předloženým výrokem. Tato stupnice odpovídá slovním kategoriím určitě ne (1) - (spíše) ne (2) - nejsem si jist (3) - (spíše) ano (4)- určitě ano (5).

1. Otázky týkající se citlivosti na hluk

Tyto zvuky mě silně ruší a vadí mi:
Dopravní hluk.
Hluk průmyslové či řemeslné výroby.
Vrtačky, motorové pily, sekačky na trávu.
Hluk a vibrace vytvářené větráky, ventilátory, ledničkami.
Hluk vytvářený počítačem.
Zvonění mobilních telefonů.
Výstražné zvukové znamení v autobuse, trolejbuse či tramvaji.
Klaksony aut.
Hluční sousedé.
Hudba z okolí.
Křik dětí.
Štěkot psů.
Zvukové projevy hospodářských zvířat (krávy, slepice, husy).
Zvonění zvonů.
Hudba znějící v restauraci.
Hudba znějící v obchodě.

2. Otázky týkající se posluchačských zvyklostí

Stupeň souhlasu s výrokem:
Kdykoliv je to možné, poslouchám hudbu nebo mám zapnutou nějakou rozhlasovou stanici.
Když jedu vlakem, autobusem nebo autem, poslouchám hudbu.
Při fyzické práci poslouchám hudbu.
Při duševní práci poslouchám hudbu.
Při práci si zpívám.
Mám rád(a) ticho.
Velmi by mně vadilo, kdybych musel být týden bez rádia, televize, walkmana či jiných zařízení, která reprodukují hudbu.

3. Představy o vlivu hluku

Stupeň souhlasu s výrokem:
Hluk má negativní vliv na zdraví.
Nadměrný poslech hlasité hudby má negativní vliv na zdraví.

4. Otázky týkající se hudebního a akustického prostředí dětství

Stupeň souhlasu s výrokem:
V mém dětství jsme se doma často dívali na televizi.
Neustále u nás hrálo rádio.
Alespoň jeden z rodičů byl hudebně aktivní – hrál na hudební nástroj.
V naši rodině se zpívalo.
Bydleli jsme v tiché ulici.

5. Otázky týkající se vztahu k hudbě

Volba z následujících možností:
a) hraji na nějaký hudební nástroj
b) dřív jsem hrál/hrála na nějaký hudební nástroj
c) nikdy jsem na nic nehrál(a), ale rád(a) poslouchám hudbu
d) nezajímám se příliš o hudbu

Jakou hudbu mám rád/ráda (vyjmenujte).

3. Výsledky

U jednotlivých položek byl vypočítán průměrný skór pro celý soubor tázaných osob. Pomocí metody korelace byly hledány statisticky signifikantní závislosti mezi jednotlivými položkami. V závorce je vždy uveden příslušný kladný nebo záporný koeficient korelace, uváděny jsou jen signifikantní korelace.

3.1. Které zvuky ruší

Na obr.1 jsou uvedeny jednotlivé kategorie zvuků s odpovídajícím skórem (vyšší skór - zvuk více vadí). Faktorová analýza ukázala, že existují dvě vyhraněné reakce - (1) reakce na hluk dopravy a výroby a (2) reakce na zvuky spojené s komunikací a zábavou společenství. Oba tyto faktory pokrývají 33,4 % celkového rozptylu. První typ reakce je spojen s citlivostí na hluk průmyslové výroby, dopravní hluk či vrtačky, motorové pily a sekačky na trávu (dále budeme hovořit o hlucích první kategorie), druhý typ reakce souvisí s citlivostí na hlučné sousedy, hudbu z okolí, mobilní telefony, dětský křik a štěkání psů (zvuky druhé kategorie).


Obr. 1 Na ose y je vynesen skór citlivosti k jednotlivým zvukům a hlukům. Vyšší skór znamená větší citlivost

3.2. Vliv stálých rysů osobnosti

Extraverze negativně koreluje s citlivostí na zvuky první kategorie [dopravní hluk (r = -0,27), hluk průmyslové výroby (r = -0,25), vrtačky, motorové pily a sekačky na trávu (r = -0,21)] i druhé kategorie [hluční sousedé (r= -0,33), hudba z okolí (-0,18), dětský křik (r = - 0,29), štěkání psů (r = -0,2), zvuk domácích zvířat (r = -0,21)]. Pozitivně naopak koreluje s oblibou poslechu hudby při duševní práci (r = 0,2) a negativně koreluje s oblibou ticha (r = 0,23). Z tohoto zjištění vyplývá, že extraverti jsou méně citliví na některé hluky než introverti.

Neuroticismus pozitivně koreluje s citlivostí na zvuky první kategorie [dopravní hluk (r = 0,23), hluk průmyslové výroby (r = 0,2), vrtačky, motorové pily a sekačky na trávu (r = 0,32), hluk a vibrace vytvářené větráky, ventilátory, ledničkami (r = 0,17) , hluk vytvářený počítačem (r = 0,17)], avšak nebyla zjištěna pozitivní ani negativní korelace se zvuky druhé kategorie. Lidé s vyšším stupněm neuroticismu (méně stabilní) jsou tedy citlivější ke zvukům první kategorie, avšak u citlivosti na zvuky druhé kategorie, které jsou spojeny s komunikací a zábavou společenství, není signifikantního rozdílu mezi méně a více stabilními osobnostmi.

3.3. Vliv častého vystavení hudební kulise v dětství

Lidé, kteří udávali, že v dětství u nich doma neustále hrálo rádio, jsou méně citliví k některým typům zvuků obou kategorií. Souhlas s výrokem: ”Neustále u nás hrálo rádio.” negativně koreluje s výroky: ”Silně mě ruší a vadí mi dopravní hluk.” (r = - 0,18), ”Silně mě ruší a vadí mi vrtačky, motorové pily, sekačky na trávu.” (r = - 0,21) a ”Silně mě ruší a vadí mi hluční sousedé.” (r = - 0,17).

Rovněž se ukázalo, že lidé, kteří udávali, že v období jejich dětství u nich doma neustále hrálo rádio, v dospělém věku více vyžadují zvukovou kulisu při činnostech různého charakteru. Souhlas s výrokem: ”Neustále u nás hrálo rádio.” pozitivně koreluje s výroky ”Kdykoliv je to možné, poslouchám hudbu nebo mám zapnutou nějakou rozhlasovou stanici.” (r = 0,35),”Při fyzické práci poslouchám hudbu.” (r = 0,2), ”Při duševní práci poslouchám hudbu.” (r = 0,2) a ”Velmi by mi vadilo být týden bez rádia, televize, walkmana či jiných zařízení, která reprodukují hudbu.” (r = 0,22).

3.4. Vliv tichého prostředí v dětství

Pokud člověk žil v dětství v tichém prostředí, je více přesvědčen o tom, že hluk má negativní účinek na lidské zdraví, než lidé, kteří v dětství v tichém prostředí nežili, a rovněž je více přesvědčen, že nadměrný poslech hlasité hudby má negativní vliv na zdraví. Souhlas s výrokem: ”Bydleli jsme v tiché ulici.” pozitivně koreluje se souhlasem s výroky: ”Hluk má negativní vliv na zdraví.” (r = 0,21) a ”Nadměrný poslech hlasité hudby má negativní vliv na zdraví.” (r = 0,24).

3.5. Hudební aktivita

Lidem, kteří jsou hudebně aktivnější, více vadí zvuky druhé kategorie, jako jsou hluční sousedé (r = 0,26), křik dětí (r = 0.21) a štěkot psů (r = 0.17). Zároveň platí, že lidé, kteří jsou méně hudebně aktivní, více vyžadují zvukovou kulisu. Nesouhlas s výrokem: ”Velmi by mně vadilo, kdybych musel být týden bez rádia, televize, walkmana či jiných zařízení, která reprodukují hudbu.” pozitivně koreluje se stupněm hudební aktivity (r = 0,25).

3.6. Posluchačské zvyklosti

Lidé, kteří nevyžadují neustálý poslech hudby, jsou méně tolerantní k hlukům obou kategorií. Nesouhlas s výrokem: “Kdykoliv je to možné, poslouchám hudbu nebo mám zapnutou nějakou rozhlasovou stanici.” pozitivně koreluje s citlivostí k hluku průmyslové či řemeslné výroby (r = 0,15) a k hluku vrtaček, motorových pil a sekačky na trávu (r = 0,15). Nesouhlas s tímto výrokem rovněž pozitivně koreluje s citlivostí k hudbě z okolí (r = 0,35).

4. Závěr

Klasifikace možných hluků, provedená faktorovou analýzou, ukázala, že existují dva faktory, které souvisí s citlivostí na (1) zvuky spojené s dopravou a výrobou a (2) zvuky spojené s komunikací a zábavou společenství. Ukázalo se, že citlivost na nedobrovolně poslouchanou hudbu netvoří zvláštní faktor, ale spadá do širší oblasti zvuků spojených s lidskou komunikací a zábavou. Tím byl potvrzen i náš předpoklad, že citlivost na nedobrovolně poslouchanou hudbu (akustický smog) je užitečné zkoumat souběžně s citlivostí na jiné, nehudební zvuky.

Ukázalo se rovněž, že akustická senzitivita souvisí s některými vrozenými rysy osobnosti. Opětovně se potvrdilo, že introverti jsou ve srovnání s extraverty citlivější na hluky nejrůznějšího druhu, včetně nedobrovolně poslouchané hudby. Extraverty naopak neuspokojuje ticho a ve srovnání s introverty více vyžadují zvukovou kulisu. Emocionálně nestabilním jedincům (vyšší stupeň neuroticismu) sice více než stabilním osobám vadí zvuky spojené s dopravou a výrobou, nicméně v oblasti zvuků spojených s komunikací a zábavou žádná souvislost s neuroticismem pozorována nebyla. V tomto případě stojí tedy hudba a další zvuky spojené s lidskou komunikací a zábavou poněkud mimo. Tyto zvuky jsou obvykle méně hlasité než hluk vytvářený dopravou a výrobou, i jejich akustický charakter je jiný, jeho hodnocení je více ovlivněno subjektivním přístupem. Hodnocení příjemnosti či nepříjemnosti těchto zvuků je ovlivněno dalšími faktory, mezi něž patří rovněž osobní zkušenosti, zážitky a preference.

Mezi další důležité faktory ovlivňující akustickou senzitivitu patří také zvukové prostředí dětství. Ukázalo se, že jedinci, kteří žili v dětství v prostředí, ve kterém velmi často hrála nějaká hudba jako zvuková kulisa, jsou méně akusticky citliví ke zvukům z obou kategorií. To je možné vysvětlit pomocí mechanismu adaptace na neustále zaznívající akustické podněty. Tato adaptace způsobuje, že jedinci jsou pak obecně méně akusticky citliví i k některým hlukům, které jinak nejširší populaci vadí. Snížení akustické senzitivity vede rovněž k tomu, že tito lidé musí být neustále obklopeni hudbou. Zatímco se někdy uvažuje o tom, že nadužívání hudby a obklopení zvukovou kulisou může způsobit určitý druh závislosti, je možné přijmout i alternativní vysvětlení, podle něhož snížení akustické senzitivity vede i ke zvýšení prahu aktivace. Takovýto člověk pak vyžaduje jako ”normální” takové akustické prostředí, ve kterém je více akustických podnětů než jedinec, který má vyšší stupeň akustické senzitivity. Pokud tedy u jedince dojde k hypotetickému zvýšení prahu aktivace pod vlivem dlouhodobé expozice hudby, může to znamenat určitou výhodu, jedinci nevadí hluk, ve kterém se pohybuje. Přesto zřejmě může být tato výhoda spojena s určitými vedlejšími účinky, které jsou však dnes stále ještě jen předmětem spekulací (např. podíl na civilizačních chorobách, na mentálních onemocněních aj.)

Co se týče dětství prožitého v tichém prostředí v okolí bydliště (tichá ulice), nepodařilo se nám najít signifikantní vliv na udávanou citlivost k některým kategoriím hluku. Vliv se projevuje jen v oblasti postojů a názorů. Lidé, jejichž okolí bylo tiché, spíše souhlasí s tím, že hluk a nadměrný poslech hlasité hudby má negativní vliv na zdraví.

Hudební aktivita byla v dotazníku zjišťována dosti jednoduchým způsobem (hra na nástroj v současnosti, hra na nástroj v minulosti, pasivní obliba hudby, nezájem o hudbu). Nicméně i tak se ukázalo, že lidem, kteří jsou hudebně aktivnější, více vadí některé ze zvuků druhé kategorie (kromě hudby). Současně se ukázalo, že lidé, kteří jsou méně hudebně aktivní, více vyžadují zvukovou kulisu.

Na základě uvedených souvislostí je zřejmé, že lidé, kteří nadužívají hudbu (neustále vyžadují zvukovou kulisu), jsou méně akusticky senzitivní k řadě zvuků obou uvedených kategorií, včetně hudby z okolí. Hlučné prostředí, ve kterém je současný člověk nucen žít, mu tedy přináší méně nepříjemných pocitů, avšak snížená akustická senzitivita a vyšší práh aktivace jsou na druhé straně zřejmě spojeny s tím, že tito lidé ze svého běžného prostředí získávají daleko méně podnětů než jedinci, kteří jsou citlivější.

Literatura:

Čenčíková, O. (1998): Psycho-fyziologická podstata rizikovosti hudby jako hluku.
Čenčíková, O. (ed.), Sborník k problematice ekologie zvukového prostředí. Ústí nad Labem, UJEP, s.28-47.
Ellermeier, W., Eigenstetter, M. a Zimmer, K. (2001): Psychoacoustic correlates of individual noise sensitivity. In: Journal of Acoustical Society of America, 109, 4, s.1464-1473.
Franěk, M. a Mužík P. (2003): Postoje k funkci hudby v obchodním prostředí. In: Opus Musicum, 5, s.19-24.
Geen, R. G. (1984): Preferred stimulation levels in introverts and extroverts: effect on arousal and performance. In: Journal of Personality and Social Psychology, 46, s.1303-1312.
Job, R. F. S. (1988): Community response to noise: A review of factors influencing the realtionship between noise exposure and reaction. In: Journal of the Acoustical Society of America, 83, s.991-1001.
Job, R. F. S. (1999): Noise sensitivity as a factor influencing human reaction to noise. In: Noise and Health, 3, s.57-68.
Miedema, H. M. E. a Vos, H. (2003): Noise sensitivity and reactions to noise and other environmental conditions. In: Journal of the Acoustical Society of America, 113, 3, s.1492.
Poledňák, I. (1998): Hudba jako rizikový faktor. In O. Čenčíková (ed.), Sborník k problematice ekologie zvukového prostředí. Ústí nad Labem, UJEP, s.52-55.
Reason, J. T. (1972): Some correlates of the loudness function. Journal of Sound and Vibration, 20, s.305-309.
Vonkomer, J. a Miglierini, B. (1979): Eysenckov osobnostný dotazník - EOD. Bratislava, Psychodiagnostické a didaktické testy.
Weinstein, N. D. (1978): Individual differences in reaction to noise: A longitudinal study in a college dormitory. In: Journal of Applied Psychology, 63, s. 458-466.
1 Výzkum byl podpořen grantem 406/02/0439 Grantové agentury ČR