Hudební preference a její souvislost s některými osobnostními rysy

Marek Franěk, Pavel Mužík

Výzkum hudební preference a faktorů, které ji ovlivňují, patřil donedávna především do sféry zájmu hudební sociologie. Je známo, že hudební preference souvisí mimo jiné se vzděláním, věkem a příslušností k určitým společenským třídám nebo subkulturám (viz např. Russell, 1997). Méně je však známo o psychologickém pozadí hudební preference. Existuje souvislost mezi hudební preferencí a stálými rysy osobnosti? Je rozdíl mezi hudební preferencí extravertů a introvertů? Souvisí takové rysy osobnosti, jako jsou třeba autoritativnost, konservatismus, touha po nových zážitcích, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost či odpovědnost na tom, jaký hudební žánr má daný jedinec nejraději?

Schwartz a Fouts (2003) zkoumali souvislosti hudební preference, osobnostních rysů a vývojových otázek u adolescentů. Místo obvyklé preference určitého žánru autoři zjišťovali oblibu konkrétních vlastností hudby, jako např. “mírná a něžná”, “hlasitá”, “hudba s hodně kytarami”, “divoká a násilná” apod. Faktorová analýza rozlišila tři typy posluchačů, z nichž jedni preferovali tzv. “lehkou hudbu” (light; pop, taneční hudba), druzí preferovali tzv. “tvrdou hudbu” (heavy; rock, metal) a třetí skupinu představovali nevyhranění posluchači. Vyšlo najevo, že posluchači “tvrdé” hudby vykazovali vyšší míru extraverze, vzdoru vůči autoritám, toleranci asociálního chování atd. Posluchači “měkké” hudby měli tendenci být spíše konformní a kontrolovat své emoce, a konečně nevyhranění posluchači představovali relativně bezproblémovou skupinu, která si hudbu vybírala podle aktuální nálady.

Nedávno se na tuto otázku ve své obsáhlé studii rovněž pokusili odpovědět Rentfrow a Gosling (2003), dva američtí psychologové zabývající se systematicky výzkumem osobnosti. Testovali hudební preferenci a její souvislost se skórem získaným v následujících testech osobnosti: pětifaktorový osobnostní inventář, formulář na výzkum dominance, test hovornosti a interpersonální vnímavosti, škála sociálně dominantní orientace, Rosenbergova škála sebeúcty, Beckův inventář deprese, zjišťování sebehodnocení a test měřící IQ. Výzkum byl proveden na vzorku 1704 studentů University of Texas v Austinu.

Nutné předeslat, že by nemělo příliš velký význam hledat souvislost mezi preferencí jednotlivých konkrétních hudebních žánrů a osobnostními rysy. Spíše je nutné hledat vztah k jednotlivým obecnějším dimenzím hudební preference. Je známo, že lidé nepreferují pouze jediný hudební žánr, ale určitou skupinu žánrů. Je dosti možné, že tyto skupiny žánrů - přes určitou vnější odlišnost - mají nějakou společnou vlastnost, která je podkladem toho, proč lidé s určitými osobnostními rysy právě tuto skupinu hudebních žánrů preferují.

Rentfrow a Gosling proto nejprve na základě statistické metody faktorové analýzy hledali, jaké existují základní dimenze hudební preference. Cílem faktorové analýzy je snížit počet proměnných, které se ve výzkumu objevují, a na základě jejich podobnosti (stupně korelace) je spojit do obecnějších proměnných vyššího řádu - faktorů. Autoři za použití této metody zjistili, že hudební preference je založena na následujících čtyřech základních faktorových dimenzích, které nazvali (1) “reflexivní a komplexní hudba”, (2) “intenzivní a buřičská” (3) “optimistická a konvenční hudba” a (4) “energická a rytmická hudba”. V dalším kroku hledali, jakými osobnostními rysy se vyznačují jedinci preferující jednotlivé hudební žánry. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 1.

Tab. 1. Jednotlivé dimenze hudební preference a jejich souvislost s osobnostními rysy. Podle Rentfrow a Gosling (2003).

Citovaná studie byla v podstatě první prací, která se systematicky zabývala vztahem osobnosti a hudební preference. Vzhledem k tomu, že výzkum byl proveden v USA, se nabízí otázka, zda zjištěné poznatky jsou univerzálně platné pro různé kultury. Psychologové si totiž již dnes uvědomují, že velká část poznatků experimentální a empirické psychologie pochází z výzkumů provedených na vysokoškolských studentech severoamerických univerzit, a proto se začínají v současné době systematicky zabývat transkulturálním srovnávacím výzkumem.

Naše studie chce proto být příspěvkem do oblasti transkulturálního psychologického výzkumu a testovat strukturu hudební preference a její souvislost s některými rysy osobnosti v podmínkách České republiky. Z praktických důvodů jsme však museli provést - ve srovnání s výzkumem amerických autorů - určitá zjednodušení. Na místo obsáhlé baterie testů, které byly použity v americké studii, testujeme osobnostní rysy pouze Eysenckovým osobnostním dotazníkem, který měří osobnost pomocí dvou dimenzí - extraverze/introverze a neuroticismu (emocionální stability/nestability). Přesnému opakování americké studie brání to, že většina z výše uvedených psychologických testů nebyla přeložena do češtiny a standardizována pro českou populaci. Dalším důvodem je to, že američtí autoři prováděli výzkum na vysoké škole během úvodního kursu psychologie, kdy studenti v rámci získání kreditů museli absolvovat dlouhé výzkumné sezení, kde postupně vyplňovali všechny uvedené testy. Náš výzkum oproti tomu pracoval s běžnými lidmi, u kterých nelze přirozeně předpokládat, že by byli ochotni věnovat několik hodin času vyplňování obsáhlé baterie psychologických testů.

Rentfrow a Gosling (2003) testovali souvislost rysů osobnosti s hudební preferencí pouze u vysokoškoláků. Náš soubor byl tvořen jako vícegenerační. Vzhledem k tomu, že naše práce nebyla svým zaměřením sociologická, nebylo naším cílem provést výzkum hudební preference na reprezentativním vzorku populace České republiky. Testovaný soubor se skládal z příslušníků mladé a střední generace. Pro toto řešení jsme se rozhodli z toho důvodu, že v dotazníku hudební preference zjišťujeme z větší části oblibu současné populární hudby. Případná neznalost těchto hudebních žánrů, kterou můžeme předpokládat u starší generace, by mohla podstatně ovlivnit a zkreslit výsledky.

Další dosti důležitou metodologickou otázkou je, jaké hudební žánry uvést jako položky dotazníku hudební preference. Příliš obsáhlý seznam žánrů může mít tu nevýhodu, že dotazovaní nebudou řadu z nich znát, což pak může značně zkreslit výsledky. Na druhou stranu příliš úzký seznam žánrů může vést k tomu, že ztratíme některé důležité informace. Rentfrow a Gosling (2003) proto při výběru položek dotazníku postupovali v několika krocích. Nejprve na základě informací z internetových hudebních obchodů a názoru skupiny odborníků sestavili seznam všech reálně existujících hudebních žánrů a podžánrů. Dalším krokem bylo, že zjišťovali, které tyto žánry a podžánry jsou známy většině ze skupiny testovaných osob. Na základě této procedury pak sestavili následující seznam čtrnácti hudebních žánrů (název žánru ponecháváme bez překladu): alternative, blues, classical, country, eletronica/dance, folk, heavy metal, rap/hip-hop, jazz, pop, religious, rock, soul/funk a sound tracks.

V našem výzkumu jsme vyšli z klasifikace Rentfrowa a Goslinga, provedli jsme však určité změny a doplnění odpovídající naší hudební kultuře. Především bylo do seznamu hlavních známých žánrů nutné přidat lidovou píseň a dechovku, dále se ukázalo rovněž vhodné připojit jako samostatnou kategorii muzikál. Výsledkem byla tato klasifikaci hudebních žánrů: (1) blues, (2) jazz, (3) vážná hudba (4) folk, (5) rock, (6) alternativní hudba/world music/new age, (7) heavy metal, (8) country, (9) soundtrack, (10) gospel/spirituál, (11) pop, (12) rap/hip-hop, (13) soul/funk/rhytm’n’blues, (14) elektronická hudba/dance (house, techno, jungle ad.), (15) muzikál, (16) lidová hudba, (17) dechovka. V naší předchozí studii, zaměřené především na výzkum poslechu hudby v každodenním životě (Franěk, 2005), jsme použili tuto metodu k výzkumu menšího vzorku respondentů. Předkládaná studie je již systematicky zaměřena na otázky hudební preference a pracuje s širším souborem.

Výzkum byl proveden se souborem 440 respondentů pocházejících z různých oblastí Čech (převážně východní, severní a střední Čechy). V souboru bylo 223 žen a 214 mužů (zbývající neudali své pohlaví). Průměrný věk v našem souboru byl 30,1 let (směrodatná odchylka 11,2), věkové rozhraní bylo 14 až 59 let. V kategorii do 20 let bylo 102 osob, v kategorii od 20 do 29 let 168 osob, v kategorii od 30 do 39 let 61 osob, v kategorii od 40 do 49 let 85 osob a v kategorii od 50 do 59 let 21 osob (zbývající neudali svůj věk). Z obcí do 5 tis. obyvatel se výzkumu účastnilo 110 respondentů, z obcí do 10 tis. obyvatel 65 respondentů, z obcí do 50 tis. obyvatel 91 respondentů, z obcí do 100 tis. obyvatel 92 respondentů a z obcí nad 100 tis. obyvatel 75 respondentů (u zbývajících respondentů nebyla udána velikost obce, kde bydlí). Základní vzdělání mělo 36 respondentů, vyučeno bez maturity bylo 37 respondentů, vyučeno s maturitou bylo 22 respondentů, středoškolské vzdělání s maturitou mělo 259 respondentů a 82 respondentů mělo vysokoškolské vzdělání (zbývající neudali svoje vzdělání).

Distribuovali jsme dotazník, který zjišťoval oblibu uvedených sedmnácti hudebních žánrů. U každého hudebního žánru bylo uvedeno několik příkladů jeho interpretů nebo jeho skladatelů. Respondenti měli odpovídat na sedmistupňové Likertovské škále, jejíž krajní hodnoty (1 a 7) a prostřední hodnota (4) byly slovně zachyceny - (1) vůbec se mi nelíbí – (4) nemám vyhraněný názor a velice se mi líbí (7). V závěru dotazníku byla zjišťována základní demografická data. Respondenti měli rovněž vyplnit Eysenckův osobnostní dotazník formy B ve verzi restandardizované pro česko-slovenskou populaci (Vonkomer a Miglierini,1979).

Nejprve jsme seřadili hudební žánry podle stupně oblíbenosti. Zjištěné pořadí je uvedeno v tabulce 2. Pokud srovnáme pořadí oblíbenosti zjištěné v naší studii s pořadím, které uvádí Bekova (2005) práce provedená na reprezentativním vzorku populace ČR, vidíme, že začátek obou řad je - s jedinou výjimkou - přibližně stejný. Touto výjimkou je hudba country, která stojí v Bekově vzorku na prvním místě obliby. Rozdíly se pak dále objevují v umístění vážné hudby, lidové hudby a dechovky. Vážná hudba má v našem zkoumaném souboru poněkud větší oblibu oproti pořadí zjištěném v Bekově vzorku, zatímco lidová hudba a dechovka stojí na konci řady, které v Bekově studii obsazuje heavy metal. Rozdíly jsou dány nepochybně věkovým složením obou vzorků - zatímco Bek pracoval s reprezentativním zastoupením všech věkových kategorií, v našem vzorku byli poněkud mladší respondenti s vyšším vzděláním.

Tab.2. Pořadí oblíbenosti hudebních žánrů. V tabulce jsou uvedena průměrná skóre oblíbenosti (vyšší skóre znamená větší oblibu).

Když se podíváme na konkrétní rozložení postojů k jednotlivým žánrům, uvidíme určité rozdíly. Jsou žánry, které jsou spíše obecně přijímány kladně, jako třeba rock (obr.1), nebo na druhé straně takové, které jsou jednoznačně odmítány. Jednoznačně odmítaným žánrem je dechovka (obr.2).

Obr. 1. Stupeň obliby hudebního žánru rock. Na ose x je vyneseno hodnocení žánru (1-vůbec se mi nelíbí, 4-nemám vyhraněný názor, 7-velice se mi líbí), na ose y počet osob, které zvolily určitý stupeň hodnocení.

Obr. 2. Stupeň obliby hudebního žánru dechovka. Detaily viz legenda u obr.1.

Oproti tomu u country (obr.3) vidíme, že všechny postoje jsou přibližně vyrovnané. U vážné hudby (obr.4) pak můžeme pozorovat, že se dosti často objevuje postoj ”Nemám vyhraněný názor.” Kladné hodnocení však spíše převažuje. Žánr soul/funk/rhytm’n’blues je v širší populaci zřejmě poměrně neznámý (obr.5), protože převažuje postoj ”Nemám vyhraněný názor”.

Obr. 3. Stupeň obliby hudebního žánru country. Detaily viz legenda u obr.1.

Obr. 4. Stupeň obliby hudebního žánru vážná hudba. Detaily viz legenda u obr.1.

Obr. 5. Stupeň obliby hudebního žánru soul. Detaily viz legenda u obr.1.

Cílem následující analýzy bylo zjistit hlavní dimenze hudební preference. Provedli jsme proto statistickou analýzu hlavních komponent, abychom zjistili faktorovou strukturu hudební preference. Při analýze hlavních komponent s normalizovanou rotací varimax jsme na základě použití Kaiserova kritéria zvolili pětifaktorový model. Těmto pěti faktorům odpovídá 62,9 % celkového rozptylu. Výsledky explorační faktorové analýzy jsou obsaženy v tabulce 3. Položky sytící faktor více než 0,25 jsou uvedeny tučně.

Tab. 3. Výsledky explorační faktorové analýzy hudební preference. Položky sytící faktor více než 0,25 jsou uvedeny tučně.

Posluchači první skupiny, popsaní faktorem 1, jsou výraznými příznivci lidové hudby a dechovky, a jen o něco málo kladně hodnotí vážnou hudbu, folk, country a gospel/spirituál. Obecně upřednostňují hudbu tradiční, akustickou, podle Rentfrowovy-Goslingovy typologie hudbu komplexní a reflexivní. U těchto posluchačů se neprojevilo výrazné negativní sycení žádné z položek, což znamená, že hudbu mají spíše rádi, popřípadě jim nevadí, nebo na některé její podoby nemají vyhraněný názor. Preference hudby této dimenze souvisí s věkem a vzděláním (viz tab. 4). Preference má tendenci stoupat s vyšším věkem a vzděláním. Rovněž existuje slabá negativní korelace mezi stupněm extraverze a preferencí této hudební dimenze (viz tab. 4)

Posluchači druhé skupiny, popsaní faktorem 2, výrazně upřednostňují rap/hip hop a elektronickou hudbu/dance, ale také soul/funk/r’n’b a alternativní hudbu/world music/new age, naopak nemají příliš rádi folk a country. Tyto žánry je možné charakterizovat jako energické a rytmické, ale také jako intenzivní a buřičské. Existuje slabá pozitivní korelace mezi stupněm extraverze a preferencí této hudební dimenze (viz tab. 4). Jedná se o hudbu současnou, do značné míry elektroakustickou. Je možno připomenout, že se jedná o žánry, které se původně vědomě či nevědomě distancovaly od bělošského mainstreamu, a nějakým způsobem buď vyjadřovaly vzdor (rap/hip hop), nebo návrat ke kulturním kořenům (world music/taneční hudba). Rovněž negativní sycení country a folku by mohlo souviset s tím, že se původně jednalo o kulturní projevy bílých Američanů. Otázka je, jak zásadně jsou tyto souvislosti vnímány v našem prostředí. Zillman a Gan (1997) poukazují na to, že adolescenti si v souvislosti se vzdorem k autoritám vybírají takovou hudbu, která se co nejvíce liší od typický žánrů, které tyto autority (zpravidla předchozí generace) uznávají. To by odpovídalo tomu, že posluchači druhé skupiny jsou v průměru mladší, a naopak posluchači folku a country starší.

Posluchači třetí skupiny, popsaní faktorem 3, hodnotí velice kladně blues a jazz a také soul/funk/r’n’b a gospel, o něco méně slaběji pak vážnou hudbu a folk, mírně negativně hodnotí heavy metal. Lze si povšimnout určité podobnosti se strukturou faktoru 1. Rovněž v tomto případě byla zjištěna slabší pozitivní korelace mezi stupněm preference této hudební dimenze a stupněm vzdělání (viz tab. 4). V tomto případě se též jedná o hudbu komplexní a reflexivní. Zajímavá je zde rovina žánrové spřízněnosti. První čtyři nejvýrazněji sycené položky se řadí do okruhu tzv. “černé hudby”, jak se také říká řadě stylů vycházejících z afroamerické tradice. Je však otázka, zda-li tento typ preference vysvětlovat na základě nějaké kulturní spřízněnosti či sympatie s kulturou černých Američanů, nebo jako oblibu určitých vlastností této hudby. To nelze jistě zodpovědět bez znalosti dalších souvislosti, jako jsou postoje k vybraným skupinám či subkulturám. Ty jsme ovšem v našem dotazníku nezjišťovali.

Posluchači čtvrté skupiny, popsaní faktorem 4, jsou výraznými příznivci rocku a heavy metalu, ale také alternativní hudby/world music/new age. Tento žánrový okruh je možné v souvislosti s typologií Rentfrowa a Goslinga (2003) označit jako hudbu intenzivní a buřičskou (netýká se to new age), popřípadě “tvrdou”. Objevila se rovněž slabší pozitivní korelace mezi stupněm preference této hudební dimenze a mírou extroverze (viz tab. 4). Na druhé straně korelace mezi preferencí hudby této dimenze a věkem je negativní, což ukazuje, že ji preferují spíše mladší posluchači.

Posluchači páté skupiny, popsaní faktorem 5, jsou příznivci popu, soundtracků a muzikálů, a částečně také country a gospelu/spirituálu. Za užití zmíněné typologie je možné tuto žánrovou skupinu souhrnně popsat jako optimistickou a konvenční hudbu. Preference těchto žánrů nesouvisí výrazněji s osobnostními rysy či vzděláním. Existuje zde slabší pozitivní korelace mezi mírou preference a věkem, což ukazuje, že preference této hudební dimenze s věkem mírně stoupá (viz tab. 4).

V preferenci jednotlivých hudebních žánrů existují rozdíly mezi muži a ženami (obr.6). Statisticky signifikantní rozdíly mezi muži a ženami (testováno t-testem pro nezávislé vzorky, p < 0,05) se objevují v oblibě rocku, heavy metalu, sound tracks, gospelu/spirituálu, popu, muzikálu, lidové hudby a dechovky. Ženy méně než muži preferují rock a heavy metal, zatímco více než muži preferují soundtrack, gospel/spirituál, pop, muzikál, lidovou hudbu a dechovku. Nejvýraznější rozdíly se nacházejí u žánrů heavy metal a muzikál.

Pokud odhlédneme od rozdílů mezi jednotlivými hudebními žánry a podíváme se na signifikantní rozdíly v preferencích celých dimenzí hudební preference, uvidíme, že ženy poněkud více než muži preferují hudbu první (vážná hudba, folk, country a gospel/spirituál) a páté dimenze hudební preference (pop, soundtrack, muzikál, country, gospel/spirituál), zatímco muži naopak o něco více než ženy preferují hudbu čtvrté dimenze hudební preference (rock, heavy metalu, alternativní hudba/world music/new age).

Obr. 6. Rozdíly mezi muži a ženami v preferenci jednotlivých hudebních žánrů. Statisticky signifikantní rozdíly (p < 0,05) jsou označeny svorkou.

V tabulce 4 vidíme souvislost preference jednotlivých hudebních žánrů s věkem, vzděláním a velikostí bydliště. Existují pouze dva žánry, jejichž obliba nesouvisí s věkem. Jedná se o soundtrack a soul/funk/rhytm’n’blues. K druhému žánru však není, jak jsme již uvedli, příliš vyhraněný postoj. Se vzrůstajícím věkem silně souvisí obliba country, lidové písně, dechovky, gospelu/spirituálu a folku, méně pak obliba muzikálu, vážné hudby, blues, popu a jazzu. Oproti tomu s klesajícím věkem výrazně vzrůstá obliba rapu/hip-hopu, elektronické hudby/dance, heavy metalu, alternativní hudby/world music/new age, méně pak rocku.

S vyšším vzděláním pak pozitivně koreluje obliba blues, vážné hudby, jazzu a gospelu/spirituálu. Slabší negativní korelaci nacházíme mezi věkem a oblibou heavy metalu, elektronické hudby/dance, rapu/hip-hopu a sound tracks. Tyto žánry tedy mají slabší tendenci preferovat lidé s nižším vzděláním. Nutné však dodat, že vzdělání přirozeně souvisí s věkem. Mladší lidé, kteří ještě studují, mají logicky nižší vzdělání než starší, kteří již dostudovali. Tato souvislost je v našem vzorku dosti silná, protože je složen spíše z mladších respondentů. Proto jsme korelační matici uvedenou v tabulce 4 vypočítali pro srovnání také jen pro respondenty starší 35 let, kde již můžeme předpokládat, že bylo dosaženo nejvyššího možného vzdělání. V tomto podsouboru byla na věku zcela nezávislá preference blues, popu a muzikálu. Blues preferují spíše lidé s vyšším vzděláním, zatímco pop a muzikál lidé s nižším vzděláním.

Data uvedená v tabulce 4 nám rovněž ukazuje, že není žádná souvislost mezi hudební preferencí a velikostí bydliště. Dnešní technické prostředky umožňují každému se obklopit hudbou podle své individuální preference v místě jakékoliv velikosti.

Tabulka 4 rovněž uvádí, jakým způsobem souvisí preference jednotlivých hudebních žánrů s rysy osobnosti neuroticismus a introverze/extraverze. Mezi neuroticismem (emocionální stabilitou/nestabilitou) a hudební preferencí nebyla zjištěna žádná souvislost. Oproti tomu vztah k některým hudebním žánrům souvisí se stupněm extraverze. Extraverze negativně koreluje s preferencí vážné hudby, country, lidové hudby ( = tyto hudební žánry jsou spíše preferovány jedinci s vyšším stupněm introverze). Extraverze pak pozitivně koreluje s preferencí rocku, alternativní hudby/world music/new age, soundtrack, rapu/hip-hopu (= tyto hudební žánry jsou spíše preferovány lidmi s vyšším stupněm extraverze).

Tab. 4. Korelační matice. Korelace mezi preferencí jednotlivých hudebních žánrů, zjištěných faktorů (dimenzí hudební preference) a věkem, vzděláním, velikostí bydliště a skórem neuroticismu a introverze/extraverze. Signifikantní korelace (p < 0,05) jsou označeny hvězdičkou.

Náš výzkum ukázal, že dimenze hudební preference, které byly zjištěny ve vzorku amerických vysokoškoláků, jsou velmi podobné dimenzím identifikovaným v našem souboru. Rozdíly jsou dány zejména odlišnostmi mezi věkovou strukturou obou souborů a volbou posuzovaných hudebních žánrů. V naší zemi – na rozdíl do USA - hraje stále určitou roli tradiční lidová hudba a dechovka, která však, jak se ukázalo, nereprezentuje samostatnou vkusovou dimenzi, ale pojí se dohromady s vážnou hudbou, country, folkem a gospelem/spirituálem.

Vzhledem k tomu, že náš výzkum přistupoval k otázce hudební preference z hlediska hudební psychologie, je užitečné rovněž provést porovnání s daty zjištěnými ze sociologických průzkumů. V průzkumu provedeném Bekem (2002) bylo identifikováno šest faktorů hudební preference (viz tab. 5). Mezi výsledky obou výzkumů můžeme najít určité podobnosti. Čtvrtý faktor zjištěný při analýze našich dat odpovídá “alternativní scéně” Bekovy faktorové analýzy, pátý faktor pak “popové scéně” a nakonec třetí faktor do jisté míry “jazzu” z Bekovy klasifikace.

Tab. 5. Výsledky faktorové analýzy hudební preference z výzkumu Beka (2002).

Určité rozdíly mezi výsledky obou domácích výzkumů jsou opět nejspíše dány strukturou věkového složení souborů i výběrem posuzovaných hudebních žánrů. Zkušenosti z výzkumů hudební preference ve velkých vzorcích populace ukazují, že je velmi těžké vytvořit “ideální” seznam posuzovaných hudebních žánrů. V současné době je možné rozeznávat tolik možných žánrů a podžánrů, že by bylo velice časově náročné zjišťovat jejich oblibu podrobně, nehledě na to, že názvy některých stylů řadě lidí nic neříkají. Na druhou stranu, pokud použijeme příliš hrubé dělení, riskujeme zkreslení výsledků, neboť různé projevy jednoho žánru se mohou lišit natolik, že je nebude možné chápat jako jeden styl. Pro psychologii osobnosti mohou být relevantní zřejmě jiné vlastnosti hudby než například pro sociologii (viz např. Schwartz a Fouts, 2003). Proto by bylo možná zajímavé kombinovat tradiční hodnocení hudebních žánrů se zjišťováním obliby konkrétních vlastností hudby.

Shody našich dat s výsledky studie Rentfrowa a Goslinga (2003) naznačují, že některé jevy jsou kulturně univerzální. Současná globální hudební média řadu kulturních rozdílů stírají. Na druhé straně je možné předpokládat, že určitá kulturní specifika stále přežívají. Zajímavé je například zjištění Rawlingse a kol. (2000), kteří srovnávali výsledky výzkumů vztahu estetických preferencí a osobnostních rysů u britských a španělských studentů. Zjistili, že souvislost mezi otevřeností vůči zkušenosti (jedna z dimenzí pěti-faktorového modelu osobnosti) a estetickými soudy se projevovala výrazněji u vzorku britských studentů než u španělských. Je ale zřejmé, že detailnější objasnění rozdílů by si vyžádalo další výzkum. Hlubší a systematičtější transkulturální srovnání však zatím chybějí.

Ukazuje se, že psychologický přístup ke studiu hudební preference má své opodstatnění. Člověk si do jisté míry vybírá hudbu podle toho, jaký je. Můžeme předpokládat, že v tradičních společnostech, kde lidé přicházeli do styku pouze s omezeným okruhem hudby své doby a prostředí, byla situace daleko jednodušší a přehlednější. V moderních, značně komplexní společnostech se stále silněji projevuje vliv nejrůznějších společenských faktorů, které ovlivňují to, jakou hudbu si konkrétní jedinec vybere.

• Bek, M. (2002). Hudební posluchači v České republice v roce 2001. Výzkumná zpráva o plnění grantového projektu Ministerstva kultury ČR. Brno, Masarykova univerzita.
• Bek, M. (2005). A social critique of Czech musicality: A typology of listeners to music. Hudební věda, XLII, 1, 63-78.
• Franěk, M. (2005). Poslech hudby v každodenním životě. Souvislost s hudební preferencí a strukturou zájmů. 2, 2. (http://acta.musicologica.cz).
• Rawlings, D., Barrantes i Vidal, N. a Furnham, A. (2000). Personality and aesthetic preference in Spain and England: two studies relating sensation seeking and openness to experience to liking for paintings and music. European Journal of Personality, 14, 6, 553-576.
• Rentfrow, P. J. a Gosling, S. D. (2003) The do re mi's of everyday life: the structure and personality correlates of music preference. Journal of Personality and Social Psychology, 84, 6, 236-1256.
• Russell P.A.(1997). Musical tastes and society. In D. J. Hargreaves a A. C. North (ed.), The social psychology of music. New York, Oxford University Press, 141-158.
• Schwarz, K. D. a Fouts, G. T. (2003). Music Preference, Personality Style, and Developmental Issues of Adolescent. Journal of Youth and Adolescence, 32, 3, 205-213.
• Vonkomer, J. a Miglierini, B. (1979). Eysenckov osobnostný dotazník - EOD. Bratislava, Psychodiagnostické a didaktické testy.
• Zillmann, D. a Gan, S. (1997). Musical taste in adolescence. In D. J. Hargreaves a A. C. North (ed.), The social psychology of music. New York, Oxford University Press, 161-187.