Zuzana Macháčková
Tvůrčí skupina A byla ojedinělým skladatelským sdružením v historii Nové hudby v Československu i z hlediska významu brněnské kulturní scény 60. let. Zatímco koncem padesátých let vznikaly tvůrčí skupiny v oblasti výtvarného umění pod patronátem Svazu výtvarných umělců a v 60. letech se zformovala významná literární skupina kolem brněnského hudebního časopisu Host do domu, v hudbě zůstala tzv. Skupina A jedinou takto fungující organizací. Vznik těchto, částečně nezávislých, sdružení v prostředí komunistického režimu a vztah ke Svazu československých umělců popisuje Viktor Pantůček:
„Společenské fungování umělecké tvorby bylo již od roku 1949 plně v rukou monopolních svazových orgánů, z nichž některé byly více, jiné naopak méně konformní k jediné možné státní ideologii Komunistické strany. Svaz československých skladatelů pak patřil k těm nejoddanějším zastáncům a většina vedoucích funkcí byla obsazena naprosto „spolehlivými“ umělci a to i v době, kdy v ostatních svazových organizacích již nacházeli uplatnění i ti méně žádoucí. Tato situace je velmi dobře sledovatelná na vzniku tvůrčích skupin, tedy menších, či větších sdružení, která sic pod strukturou Svazu, mohla v podstatě samostatně fungovat po umělecké stránce, a Svaz pak plnil pouze funkce organizační. V Brně tak vznikla pod patronací Svazu výtvarných umělců již v roce 1957 tvůrčí skupina Brno 57 a rok poté i tvůrčí skupina Parabola. Na poli hudebním však tyto tendence můžeme sledovat až mnohem později, a to právě na půdě brněnské odbočky Svazu československých skladatelů.“ (PANTŮČEK 2006, 16)
Kromě Pantůčkovy studie Neprošlapaná cesta za „jinou“ prezentací „jiné“ hudby v Brně šedesátých let, která vyšla v časopise HIS Voice, se Tvůrčí skupině A věnují dvě bakalářské práce vzniklé na půdě Masarykovy univerzity v Brně. Markéta Staňková pod vedením prof. Miloše Štědroně shromáždila základní faktografické údaje o působení jednotlivých skladatelů ve Skupině A, stejně tak jako o důležitých institucích s touto tvůrčí skupinou spojených. Zároveň se pokusila načrtnout kompoziční individuality jejích členů. Do tvůrčí skupiny A patřili především skladatelé Josef Berg, Miloslav Ištvan, Alois Piňos, Jan Novák a Zdeněk Pololáník. Svou úlohu v ní však měli i teoretikové Milena Černohorská a František Hrabal, jejichž posláním bylo skupinu propagovat a zmírňovat negativní kritiku od komunistických recenzentů, jak uvádí Lukáš Jakubíček v práci založené na rozhovoru s klavíristou Cyrilem Klimešem, jedním z hlavních interpretů skladeb členů Tvůrčí skupiny na jejich vystoupeních v 60. letech. (JAKUBÍČEK 2013, 7)
Metoda orální historie je jednou z možností, jak obohatit dosavadní vědomosti o tehdejší brněnské hudební scéně ve spojitosti se Skupinou A. Jediným stále žijícím členem původních pěti skladatelů je Zdeněk Pololáník, který nyní sídlí v Ostrovačicích u Brna. S činností skupiny však byli později spojení rovněž další skladatelé či intepreti, kteří jsou pamětníky doby i činnosti tohoto sdružení. Jsou to například skladatel a profesor brněnské katedry Hudební vědy Miloš Štědroň, již zmíněný profesor konzervatoře JAMU a klavírista Cyril Klimeš nebo „dvorní“ pěvec Skupiny A Richard Novák.
O činnosti jednotlivých skladatelů ve tvůrčí skupině se věnují kapitoly v monografiích o Josefu Bergovi a Miloslavovi Ištvanovi. První bergovskou monografii napsal Miloš Štědroň, který se v ní věnuje především skladatelově hudebně-dramatické tvorbě a analyzuje například komorní operu Odysseův návrat a Písně nového Werthera. Jaroslav Šťastný v monografii Josef Berg a jeho Snění podrobně dokumentuje skladatelovy tvůrčí inspirace na základě archivní korespondence, ale hlavním předmětem práce je analýza skladby Snění, která již s Tvůrčí skupinou nesouvisí – o tomto Bergově období však v monografii také nalezneme krátkou kapitolu. Příspěvkem k tématu je i kapitola v monografii věnované Miloslavu Ištvanovi od Jindřišky Bártové.
Další materiály zejména o fungování skupiny jsou již schovány v archivech. Bohužel archivy jednotlivých skladatelů mnoho zmínek neobsahují nebo nejsou zpracovány.
Josef Berg
Pozůstalost Josefa Berga je velmi obsáhlá a nachází se zpracována v Hudebním oddělení MZM Brno. Archivu ji poskytla skladatelova matka Marie Bergová. Studii o současném stavu bádání a výběrovou bibliografii sestavil Peter Marek (vyšlo v Acta Musicologica 1/14), který v rámci své dizertační práce vytváří Bergův tematický katalog. O monografiích věnovaných Bergovi jsme se již zmínili, existuje i mnoho studií o jeho díle a osobě a zajímavý příspěvek k významu skupiny se nachází právě v jeho archivu. Je zde zachován článek ze španělského časopisu Musica, který prezentoval Tvůrčí skupinu A španělskému publiku. V úvodu textu jeho autor, skladatel a hudební kritik Tomás Marco vysvětluje, že skupinu spojuje spíše společný pohled na moderní kompozici jako takovou, než jednotlivé kompoziční techniky:
„Komplexnost – první překvapivou věcí na Skupině A je různorodost proudů. Nejedná se o skupinu skladatelů spojených společnou dogmatikou, ale o umělce, kteří se snaží dovést svoji hudbu k modernímu jazyku následujíce různé cesty bez jakéhokoliv jiného svazku než této společné vůle. Mezi třiceti lety Zdeňka Pololáníka a čtyřiceti pěti lety Jana Nováka existuje značná rozdílnost, která se projevuje v kompoziční mentalitě. Jan Novák je jak nejstarším, tak nejvíce nezávislým ze všech skladatelů skupiny. Ve Spojených státech žák Martinů, a jak řekl Miloš Štědroň, je také jediným následovníkem mezi mnoha těmi, kteří ho imitovali, jeho kontakt s dodekafonií byl rozhodující.“ (Musica, Archiv Josefa Berga, Hudební oddělení MZM Brno, G. 4.976, Inv. 92. 565).
Článek dále charakterizuje jednotlivé členy Skupiny A a popisuje její význam v československé soudobé hudbě. Tomás Marco si materiály ke zpracování článku vyžádal od Josefa Berga a průvodní korespondence k tomuto textu se nachází rovněž v Bergově archivu v MZM Brno. Profily skladatelů a informace o jejich dílech a Skupině A zaslal Marcovi Miloš Štědroň, Berg dále poslal do Španělska partitury skladeb svých a Aloise Piňose. V děkovném dopise španělský skladatel zmiňuje, že do té doby (datace 28. 11. 1965) byly z československé soudobé hudby ve Španělsku uvedeny pouze dvě skladby od dvou pražských autorů Marka Kopelenta a Rudolfa Komorouse.
Pár zmínek o skupině nalezneme v Bergově korespondenci, například s dirigentem Aloisem Fialou. Kompletní lístkový soupis pozůstalosti Josefa Berga v digitalizované podobě se nachází u autorky této studie.
Miloslav Ištvan
Pozůstalost Miloslava Ištvana má v soukromém archivu jeho syn Radomír Ištvan, který je pedagogem brněnské konzervatoře. Složitost bádání o Skupině A v korespondenci skladatelů je však zřejmá i z toho, že u jednoho ze zakládajících členů a hlavních osobností skupiny Josefa Berga toho mnoho nenajdeme. Podle písemného sdělení prof. Jindřišky Bártové, autorky monografie o Miloslavu Ištvanovi korespondence leckterých z nich (například Jana Nováka) mohla být sledovaná a toho si byli všichni vědomi. Tyto záležitosti se projednávaly zásadně ústně na domluvených či jen náhodných schůzkách, už proto, že tak bylo možné tvůrčím způsobem reagovat na myšlenky těch druhých.“
Jan Novák
O problematice pozůstalosti Jana Nováka pojednává Martin Flašar ve své studii Jan Novák – žák Bohuslava Martinů. S tímto skladatelem je situace ohledně pozůstalosti nejvíce komplikovaná. Její podstatnou část vlastní vdova po Janu Novákovi Eliška Nováková, jiná část je umístěna v soukromém archivu v německém Ulmu, o Novákův odkaz pečují na Mnichovské univerzitě a v italském Roveretu. Další archivní materiály jsou umístěny v rodinné vile v Brně, v Českém rozhlase Brno, Národním divadle, v Českém hudebním fondu a u soukromých osob. Plán shromáždit archiv a pozůstalost na jednom místě, nejlépe v Oddělení dějin hudby v MZM Brno, zatím nebyl realizován. Vybraná korespondence je zveřejněna v publikaci V kontextu tvorby Františka Hrabala. V roce 2011 byl vydán sborník Jan Novák ve vzpomínkách přátel k 90. výročí narození skladatele Spolkem přátel hudby při Filharmonii Brno.
Alois Piňos a Zdeněk Pololáník
Pozůstalost Aloise Piňose je jako nezpracovaný fond uložena v Oddělení dějin hudby MZM Brno. Muzeu ji poskytla skladatelova manželka Ludmila Piňosová v roce 2001. Součástí pozůstalosti jsou partitury skladeb, korespondence a jiné osobní dokumenty. Alois Piňos zatím podobně jako Jan Novák nemá žádnou vlastní monografii. K historii brněnské hudební scény 60. let však přispívají i jeho vlastní texty, například článek K brněnské multimediální tvorbě šedesátých let vydaný v časopise HIS Voice 1/2001 nebo Osudy Dějin hudebního experimentu v Praze a na Moravě vydaný v časopise Ticho 6–7/1997. Zdeněk Pololáník má jako jediný z pěti hlavních členů Tvůrčí skupiny webové stránky (v angličtině) s životopisem a výběrovým soupisem skladeb. Seznam skladeb a biografická data v češtině jsou k nalezení zde: http://www.musica.cz/skladatele/pololanik-zdenek.html.
Významným členem Tvůrčí skupiny A byl také výtvarník Dalibor Chatrný. K jeho osobě a dílu existuje již rozsáhlá bibliografie vedená spolu s katalogem díla na webových stránkách http://www.chatrny.cz/.
Podrobnější činnost Skupiny A lze sledovat díky stenografickým zápisům ze schůzek a diskuzí brněnské odbočky Svazu československých skladatelů, které jsou uchovány v archivu SČS v Hudebním oddělení MZM Brno. Nahrávky skladeb souvisejících se Skupinou A jsou uloženy v archivu Českého rozhlasu v Brně.
Za konzultace a doplňující sdělení k vytvoření této studie děkuji Mgr. Viktoru Pantůčkovi, prof. Jindřišce Bártové, PhDr. Martinu Flašarovi a Mgr. Ondřeji Pivodovi. Za překlad španělského textu z archivního materiálu děkuji Mgr. Lence Zemanové.
Bibliografie
BÁRTOVÁ, Jindřiška. 1994. Miloslav Ištvan a brněnská kompoziční škola. In Sborník konference Brno - město uprostřed Evropy, Brno, s. 59–61.
BÁRTOVÁ, Jindřiška. 1997. Miloslav Ištvan. Janáčkova akademie múzických umění, Brno.
BÁRTOVÁ, Jindřiška. 2003. Camerata Brno. Janáčkova akademie múzických umění, Brno.
ČECH, Vladimír. 1997. Hudebnědramatické dílo Josefa Berga. Universita J. E. Purkyně v Brně (Masarykova univerzita), Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno.
FLAŠAR, Martin. 2005. Jan Novák – žák Bohuslava Martinů. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno.
FUKAČ, Jiří. 1966. Skupina A – novinky-problémy. (Smyčcový kvartet). Rovnost, 28. 11. 1966, s. 4.
FUKAČ, Jiří. 1997. Svaz československých skladatelů. In Slovník české hudební kultury (red. Petr Macek). Praha: Editio Supraphon.
Jan Novák ve vzpomínkách přátel: sborník k 90. výročí narození skladatele. 2001. Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno.
HRABAL, František. 1965. Odysseus v nás. Divadlo 2/1965, s. 41–50.
HRABAL, František. 2006. V kontextu tvorby. Praha: Arbor vitae.
JOHÁNEK, Filip. 2010. Uměnovědný dialog a Integrační tendence soudobé hudby v kontextu Expozice experimentální hudby. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno.
JAKUBÍČEK, Lukáš. 2013. Cyril Klimeš: Tvůrčí skupina A z pohledu interpreta.Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno.
KADULA, Josef a kol. 1963. Konfrontace brněnských tvůrčích skupin. Dům umění města Brna.
LÉBL, Vladimír. 1976. Josef Berg. Příspěvky k dějinám české hudby III. Praha: Academia, s. 165–200.
LÉBL, Vladimír. 1990. Brno šedesátých let. Opus musicum, 6/1990, s. 161–167.
PANTŮČEK, Viktor. 2006. Neprošlapaná cesta za "jinou" prezentací "jiné" hudby v Brně šedesátých let. HIS Voice 6/2006, s. 16–18.
PIŇOS, Alois. 1997. Osudy Dějin hudebního experimentu v Praze a na Moravě. Ticho 6–7/1997, s. 50–51.
PIŇOS, Alois. 2001. K brněnské multimediální tvorbě šedesátých let. HIS Voice 1/2001, s. 18–19.
PIŇOS, Alois. 1969. K dnešním možnostem týmových kompozic. Opus Musicum 3/1969, s. 82.
STAŇKOVÁ, Markéta. 2006. Tvůrčí skupina A. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno.
ŠŤASTNÝ, Jaroslav. 2000. Otázky tvůrčího myšlení u skladatelů Aloise Piňose a Romana Bergera. Janáčkova akademie múzických umění, Brno.
ŠŤASTNÝ, Jaroslav. 2002. Josef Berg a brněnský genius loci. HIS Voice 2/2002, s. 13–14.
ŠŤASTNÝ, Jaroslav. 2002. Josef Berg a jeho Snění. Janáčkova akademie múzických umění, Brno.
ŠTĚDROŇ, Miloš. 1966. Novinky a reprízy ve studiu autorů. (Nonet pro drnkací a bicí nástroje). Hudební rozhledy 6/1966, s. 174.
ŠTĚDROŇ, Miloš. 1992. Josef Berg. Skladatel mezi hudbou, literaturou a divadlem. Masarykova univerzita, Brno.